Nedualita

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Nedualita, či nedvojnost, je ve filozofii a náboženství termín označující absenci rozdílnosti. Na duchovní cestě jím lze označit jak učení, která nenutí hledajícího vykonávat žádné praktiky za účelem dosažení nejvyššího cíle hledání (sebepoznání, sebeosvobození), tak i stav, který předchází, provází a následuje duchovní cestu hledajícího.

Neduální učení podle svých příznivců nabízí způsob, jak si odpovědět např. na otázky "Jaká je podstata všech jevů?", „Kdo jsem já?“, atd.. Ukazuje podstatu tázajícího se „já“, kterému otázka vyvstala, jako iluzorně zdánlivou a rozpouští tázání hledajícího v podstatě stavu tázání se, jenž je prostý tázání se, odpovědí i hledajícího.^[zdroj?]

Nedualita je v tomto kontextu stav, který přesahuje a integruje do sebe všechny myslitelné dualistické koncepty mysli, jako jsou např.:

• bytí × nebytí,
• subjekt × objekt,
• já × ostatní,
• stejnost × rozdílnost,
• pohyb × klid,
• absolutní × relativní atd.

Nedualita není nábožensko-filozofickým systémem, ale spíše intelektuálně neuchopitelným, spontánním spočíváním v prvotním stavu vědomí, za hranicemi racionální mysli.

Nedualismus se v mírném detailu liší od monismu, dalšího filozofického konceptu, který se zabývá povahou reality. Obě filosofie sice zpochybňují tradiční chápání dualismu, ale přistupují k němu odlišně. Nedualismus zdůrazňuje jednotu v rozmanitosti. Naproti tomu monismus tvrdí, že realita je v konečném důsledku založena na jediné substanci nebo principu, čímž redukuje mnohost existence na jediný základ. Rozdíl spočívá v jejich přístupu ke vztahu mezi mnohým a jedním^[1].